Navigace

Obsah

Rozhovor s Irvinem Venyšem

Typ: ostatní
„Mám stejnou trému ve Skutči jako v Tokiu.“
Festival hostil laureáta Pražského jara

Irvin Venyš – klarinetista, který se skutečskému publiku představil v Koncertu pro klarinet A dur W. A. Mozarta s může pochlubit řadou úspěchů. V prestižní soutěži Pacem in terris v Bayereuthu v r. 2007 vybojoval 1. cenu a titul absolutního vítěze. V témže roce mu byla udělena Cena ministra školství za vynikající výsledky. Ze soutěže Pražského jara v roce 2008 si odnesl 2. cenu a získal titul laureáta.

 

Ve svém věku jste již stihl nasbírat značné množství významných ocenění. V kolika
letech jste se začal hudbě věnovat a navštěvoval jste základní školu umění?

Ano, tehdy to byla lidová škola umění a mě bylo tuším asi šest let. Začínal jsem, jako mnoho
dalších lidí, na flétničku. Záhy jsem začal chodit do cimbálové muziky Brněnský Valášek, i
to byla forma hudební přípravy.

V Bayreutu jste dokázal uspět v mezinárodní konkurenci špičkových interpretů několika nástrojových skupin (klarinet, hoboj, fagot, flétna a saxofon). Je klarinet Vaším oblíbeným nástrojem a kolik hodin denně cvičíte?
První hodinu cvičení je klarinet mým nejoblíbenějším nástrojem, zatímco šestou hodinu cvičení je už mým nejméně oblíbeným nástrojem . Nedá se říci, že bych každý den cvičil
stejně dlouhou dobu, někdy je to 8 – 10 hodin, někdy třeba jen 2, podle toho jak je potřeba. V průměru to nebude méně než 4 – 5 hodin denně.
Dokáže-li se někdo prosadit v celosvětové konkurenci, je to v největší míře otázka talentu, vůle nebo píle?
Řekl bych, že důležitá je kombinace všech tří a přidal bych ještě jeden zásadní čtvrtý předpoklad, a tím je velká psychická odolnost. Obecně se říká, že talentu je zapotřebí ze třech jmenovaných složek nejméně, to si nemyslím, ale vůle a odhodlanost budou zřejmě tím nejpodstatnějším.

Závěrem – jak se Vám líbilo ve Skutči a jak na Vás zapůsobilo festivalové publikum? Pociťujete nějaké rozdíly vystupujete-li na některém ze světových pódií anebo přijedeteli na koncert do podobného menšího města?
Myslím, že uspořádat regionální festival je vůbec to nejtěžší, co existuje a současně mohu říci, že já mám naprosto stejnou trému ve Skutči jako v Tokiu.
Skuteč se mi líbila, přijeli jsme v poledne a byl zde velký klid, což jsem opravdu přivítal. Oproti tomu v sále naopak bylo plno a bylo vidět, že publikum velice pozorně poslouchá. Jsem tedy velice rád, že jsem mohl k tak příjemné festivalové atmosféře přispět.

Za rozhovor poděkovala a mnoho dalších koncertních úspěchů popřála Lenka Balounová


Vytvořeno: 30. 3. 2017
Poslední aktualizace: 12. 5. 2017 23:47
Autor: Matěj Zelinka