Navigace

Obsah

Rozhovor s Markem Štilcem

Typ: ostatní
„Skuteč „drží“ českou národní hudební kulturu, toho si cením.“
„Hudba lidi spojuje“, říká úspěšný dirigent Marek Štilec

Nadaný mladý dirigent Marek Štilec přijal nabídku účasti na festivalu, náhradou za Hynka Farkače, který měl zahajovací koncert původně řídit. Marek Štilec začal dirigování studovat

soukromě u Leoše Svárovského a v současnosti studuje v magisterském stupni dirigování na pražské HAMU.

Od čtyř let hraje na housle, v 17 letech založil a od té doby vede orchestr Quattro. S ním nastudoval široký repertoár klasických (Bach, Torelli, Richter, Mozart, Dvořák, Suk) i
soudobých autorů (Bodorová, Kalabis, Lukáš, Mácha, Fišer). Celkově absolvuje Marek Štilec ročně kolem padesáti koncertů a vedle toho nahrává CD pro Český rozhlas. Koncerty mívá
domluvené i na dva roky dopředu.

 

Než jste přijal nabídku na dirigování zahajovacího koncertu, měl jste nějakou povědomost o existenci festivalu Tomáškova a Novákova hudební Skuteč?
Přiznám se, že ne. Ale samozřejmě jména Tomáška a Nováka znám velice dobře.

Už v 17 letech jste založil a dosud vedete orchestr Quattro, dirigujete i jiné orchestry,natáčíte, účastníte se soutěží a k tomu ještě pokračujete ve studiu magisterského stupně dirigování na pražské HAMU. Jak to všechno dokážete stihnout?
Samozřejmě občas velice těžko. Přesto jsem nesmírně rád, že mám příležitost dirigovat řadu špičkových orchestrů a sborů, protože to je pochopitelně pro dirigenta nejcennější, může-li
fungovat prakticky. Pokud to jde, nechci si nechat ujít žádnou příležitost, protože každá z nich mě vždy posunuje zas o kousek dál.

Kteří skladatelé jsou Vašemu srdci nejbližší a jak vnímáte dílo dvou významných skutečských osobností V. J. Tomáška a V. Nováka?
Víte, mám vždy oblíbené ty skladatele, které právě studuji. Člověk si k danému dílu musí najít cestu, aby byl schopen ho pochopit. Musí jej mít rád, nasát jej do sebe a následně je
jakoby vyzářit, předat orchestru. U této otázky bych spíš vyzvedl to, co na mě nejvíc zapůsobilo, a sice, jak se stavíte k Tomáškovi a Novákovi. Rozhodli jste se „držet“ českou národní hudební kulturu, toho si velmi cením. Ač V. J. Tomášek i V. Novák (ten především) patří do standardního repertoáru českých orchestrů, je velmi dobře, že existuje ještě specializovaný festival. Jen ten má šanci uvádět dosud méně známé věci, na které by jinak asi v běžném provozu nedošlo.

Hudbě se věnujete už od 4 let. V čem, podle Vás, spočívá největší přínos hudby v životě člověka?
Z dovolením bych tuto otázku opět trošku obrátil a aplikoval na Váš festival. Myslím, že hudba dává lidi dohromady, protože i sbory, – lidi se společným zájmem se dají dohromady a vzniká tak fantastické společenství (podobně jako např. u mě v orchestru), kde se lidé díky hudbě poznávají, navazují přátelství, pomáhají si a vytvářejí jakousi novou občanskou komunitu a to myslím je nejpodstatnější. A pak i v druhé rovině – lidé, kteří přijdou na koncert jsou dalším takovým společenstvím a zcela přirozeně se obě tyto roviny spojují. I tak hudba lidi spojuje, stává se společenskou událostí a místem setkávání. Obzvlášť v dnešní době, která je sice „komunikativní“, ale tato komunikace se čím dál víc odehrává imaginárně – prostřednictvím e mailu, internetu apod., ale kontaktů člověka s člověkem ubývá, proto v tomto vidím tak velký přínos.

V jednom z rozhovorů jste řekl, že velmi záleží na tom, jakou atmosféru se dirigentovi podaří v orchestru vytvořit. Předpokládám, že tuto atmosféru v orchestru může ovlivnit také repertoár nebo prostředí v němž se koncert koná. Je to tak?
Samozřejmě, je řada kategorií repertoáru. Jsou věci, které orchestr nebo sbor bere automaticky a bez diskuzí. Takovým příkladem je třeba dnes uvedená Korunovační mše. Nikdo nepochybuje o tom, že je to úžasné, slavné dílo, které naprosto právem zaznívá zcela pravidelně na bezpočtu festivalů. Tyto věci zcela automaticky člověka, jak se říká, vtáhnou. A pak jsou věci, kde to takhle snadno nefunguje a je někdy potřeba přesvědčit o tom, že i když to na první poslech, nebo přehrání nepůsobí třeba nejlepším dojmem, výsledek bude stát za to.

Četla jsem o Vás, že se na koncerty připravujete velice důsledně. Dokonce se prý skladby učíte „nazpaměť“ jako herci scénář k divadelní hře. Bylo tomu tak i v tomto případě?
Orchestry hrají každý týden něco jiného, musí toho zvládat opravdu hodně. Od dirigenta se očekává, že on bude ten, který celý proces urychlí a efektivně zužitkuje někdy i velmi málo
času, který je k dispozici. Naprosto přesně musí vědět a předem postihnout všechny důležité věci. V tomto případě šlo o záskok, jak se říká. Času tedy bylo méně, o to byla příprava náročnější. Ale má-li dirigent dobrý systém jak se věc naučit, dá se to i za krátký čas pojmout.

Orchestr Quattro, který vedete, je složen ze samých mladých lidí, a tomu odpovídají i unikátní autentická nastudování soudové hudby. Nadto se věnujete i opeře. Dost možná, že se na pódiu některého z příštích ročníků ještě objevíte, nemyslíte?
Já bych byl velice rád! Myslím si, že tento festival se vyvíjí (jak jsem měl možnost na zahajovacím koncertu vypozorovat) naprosto špičkově. I zázemí zde ve Skutči, co se týká uměleckých podmínek, je velmi unikátní a pozitivní. Bude-li příležitost, velmi rád přijedu na některý z příštích ročníků.

Za velmi milé povídání Marku Štílcovi poděkovala Lenka Balounová


Vytvořeno: 30. 3. 2017
Poslední aktualizace: 12. 5. 2017 23:47
Autor: Matěj Zelinka