Rozhovor s Evou Urbanovou

Jste zvyklá běžně vystupovat na nejznámějších světových pódiích (v milánské La Scale, newyorské Metropolitní opeře i v Carnegie Hall, londýnské Royal Albert Hall a dalších), jaké pocity potom zažíváte v sálech menších českých měst?
Jak jsem již nejednou řekla, doma, v České republice vystupuji moc ráda, protože se tady cítím doma v tom pravém slova smyslu. Domácí publikum mi nejvíc rozumí a v sálech menších českých měst cítím tu největší přízeň. Vím, že lidé z těchto měst, zejména ti starší nemají možnost jet do Národního divadla v Praze, kde často vystupuji a tak jsem ráda, že mohu přijet za nimi a doufám, že i oni jsou rádi, že mne mohou vidět a slyšet u nich doma.

V roce loňském roce jste oslavila 20. výročí své umělecké kariéry. Lidé v celém světě Vám téměř bez výjimky aplaudují vstoje. Máte před sebou ještě nějakou metu, nebo se všechny Vaše sny již splnily?
Každý musí mít ještě nějaký cíl, který si chce splnit i já takový mám, ale mluvit se oněm nikdy nemá, aby se mohl splnit.

Často si repertoár svým recitálů sestavujete sama. Bylo tomu tak i tentokrát?
Samozřejmě, že si repertoár sestavuji sama, konzultuji jeho dramaturgii s klavíristou nebo dirigentem, ale v pořadí skladeb vždy vycházím z hlasové náročnosti jednotlivých árií.

Jaká je Vaše spolupráce s Filharmonií Hradec Králové a s dirigentem Davidem Švecem?
S filharmonií spolupracuji velmi ráda, nebyl to první koncert s jejich doprovodem a nebyl určitě ani poslední, vzpomínám na jejich pozvání na vystoupení při příležitosti otevření jejich
nové koncertní síně. Zpívá se mi s nimi dobře. Dirigent David Švec je mým klavírním doprovodem, doprovází mne již několik let a skvěle. To, že se nyní stále častěji staví do role dirigenta mne potěšilo, daří se mu to a já mám vizi osobního“ dirigenta, který mne dobře zná a umí mne doprovázet.

Jste operní pěvkyně, ale Vaše vystoupení se neomezují pouze na zpěv jako takový.Ztvárňujete při nich řadu různých rolí. Nemýlím-li se, musíte mít částečně i hereckou průpravu?
Hereckou průpravu nemám, role lidsky cítím a mám štěstí na kvalitní divadelní režiséry, kteří mne provedou rolí. Velmi mi pomáhá seznámení s osudem hrdinky, kterou na jevišti představuji a pochopení celé role.

Koncertní vystoupení si jistě vyžaduje náročnou přípravu, vlastní délka recitálů také není zanedbatelná. Jak nejraději odpočíváte a z čeho čerpáte potřebnou energii?
Operní zpěv není, jak by se někdy mohlo zdát, snadné povolání. Je to poslání, kterému se musíte zcela odevzdat a dát mu všechno, jinak by to bylo špatně a posluchači by to poznali. Například po odzpívání role Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni jsem vyčerpaná nejenom fyzicky, ale hlavně psychicky. Odpočinek je tedy na místě, jsem ráda v klidu s přáteli, rodinou, ale i sama. Načerpám energii a jdu zase „do práce“.

Toho, že jste přijala naši nabídku vystupovat v rámci festivalu Tomáškova a Novákova hudební Skuteč, si nesmírně vážíme. Při V. ročníku se dá říct, že stále pouze začínáme a spojení Vašeho jména se jménem festivalu má nepochybně velký význam. Co Vás přimělo naše pozvání přijmout?
Pocházím také z malého města a vím, jak se těžko rodí kulturní akce a festivaly jako je ten Váš, kolik to dá práce, kolik nadšení i „nadšenců“ se musí sejít, aby se vše podařilo. Byla jsem ráda, že i můj koncert se vydařil a že Vašemu festivalu mé vystoupení snad trochu přidalo na významu. Přeji mu mnoho dalších skvělých ročníků. Je velmi dobře, že v této době, která je stále více zaměřena jen na nutnosti tvrdé konkurence, katastrofy a lidská neštěstí,
mají lidé možnost vidět a slyšet i takové umění, které je „pohladí po duši“. Děkuji za pozvání do Vašeho hezkého města.

Za rozhovor paní Evě Urbanové poděkovala Lenka Balounová