Rozhovor s Gabrielou Demeterovou

Její mistrovství mohli festivaloví návštěvníci poprvé ocenit v březnu roku 2010, kdy vystoupila s Komorní filharmonií Pardubice ve velkém sále Kulturního klubu Skuteč. Po čtyřech letech se jméno Gabriely Demeterové objevilo v programu festivalu Tomáškova a Novákova hudební Skuteč podruhé. V neděli 6. dubna 2014 se slavná houslistka představí vedle souboru Baroccco sempre giovane v poutním kostele na Chlumku v Luži.

Paní Gabriela Demeterová byla tak laskavá, že nám neodmítla krátký, s ohledem na možnosti, korespondenční rozhovor.

Paní Demeterová, v programu festivalu Tomáškova a Novákova hudební Skuteč vystoupíte po čtyřech letech. Dokázala byste si ještě vzpomenout na návštěvu Skutče a utkvělo Vám v paměti jméno zdejšího hudebního festivalu?

Určitě! Atmosféra koncertu, publikum a vůbec vše bylo výjimečné. Velice ráda na koncert vzpomínám. Spolupráci s Komorní filharmonií Pardubice vždy velice vítám a pamatuji si, jak jsme si krásně spolu zahráli.

Ve svém profesním životě absolvujete jistě nesmírné množství koncertů na všech možných pódiích. Čím jsou specifické koncerty v chrámovém prostředí? Na jakých místech se Vám nejvíc líbilo a kde hrajete nejraději?

Koncerty v chrámovém prostředí mají díky akustice a architektuře všech těchto objektů magickou atmosféru. Velice ráda vystupuji v kostelech, když to není zimní období, kdy takové koncerty odmítám, kvůli příliš veliké zimě, která neprospívá mým rukám i mně vůbec. Miluji barokní styl, a proto barokní hudba myslím nejlépe vyzní v barokním prostředí, ve kterém často kostely v Čechách postavili naši předkové. Posvátnou atmosféru těchto míst vnímá velice citlivě i publikum. Hudba a kostely patřily odjakživa k sobě. Nejraději hraji v dobře nastavených akustických podmínkách. Někdy je to zámecký sál, někdy kostel a někdy krásný moderní sál s akustikou upravenou speciálně pro klasickou hudbu. Každý koncert je pro mne ten nejdůležitější. Nedělám mezi jednotlivými místy rozdíl. Vždy hraji naplno…

V roce 2010 jste ve Skutči hrála skladby Camilla Saint-Saënseho, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Maurice Ravela. Letos na programu koncertu převažují skladby A. Vivaldiho, hrát budete i Telemanna a Purcella. Který skladatel je Vašemu srdci nejbližší, co hrajete nejraději?

Nemám skladatele, který by mi byl nejbližší. Vždy mám ráda skladatele, které hraji. Vlastně hudbu, která by se mi nelíbila, ani hrát nemůžu. To bych nedokázala. Je to proti mé přirozenosti a vůči posluchačům bych to považovala za nefér. Mám to štěstí, že si mohu vybírat repertoár, který mne baví. A také považuji za štěstí, že mohu hrát pro lidi tak úžasné skladby jako Bachovu slavnou Ciacconu pro sólové housle nebo Dvořákův či Brahmsův houslový koncert a spousty další krásné hudby od takových velikánů.

Jak často spolupracujete se souborem Barocco sempre giovane?

S tímto souborem jsem navázala spolupráci asi před dvěma lety. Toto je naše druhá spolupráce a věřím, že nikoli poslední. Soubor Barocco sempre giovane je složený ze spousty úžasných hudebníků, které baví kvalitní klasika a tou beze sporu je i program, který společně zahrajeme v rámci skutečského festivalu v Luži. Takže všechny srdečně zvu!

Co si myslíte o pozici klasické hudby v dnešní době? Přibývá posluchačů tohoto žánru, nebo naopak zaznamenáváte spíš úbytek zájmu? Jak je tomu v jiných zemích?

Myslím si, že zájem o klasiku neubývá. Právě naopak. Pouze je bohužel rozdíl mezi východem a západem…. V západních zemích, i když byla krize, se na dotace na klasiku nesahá, protože tam všichni vědí, že v dlouhodobém horizontu to poškozuje národ. V Čechách se bohužel seškrtávají peníze v kultuře hned při prvních náznacích finanční krize a někdy se to používá jako výmluva, aby se na kulturu nemuselo uvolnit dostatečné množství finančních prostředků. Vážím si proto každého zdravě uvažujícího politika, který ví, že kultura byla, je a vždy bude to hlavní, co národ v dobách krize podrží a čím se v Čechách můžeme ještě pořád světu chlubit.

Festival Tomáškova a Novákova hudební Skuteč se snaží zprostředkovat kvalitní hudební zážitky co nejširším vrstvám obyvatel i ve „venkovských“ regionech. Řekla byste, že se povědomí o něm za uplynulé roky v uměleckých kruzích rozšířilo?

Určitě a považuji tento počin za nesmírně důležitý. Takových festivalů není nikdy dost.

Co byste závěrem popřála posluchačům, nebo popř. i pořadatelům?

Popřála bych jim spousty krásných koncertů a kulturních mecenášů, kteří budou chtít podpořit jakýkoli kvalitní kulturní projekt.

Za rozhovor poděkovala a hodně plných koncertní sálů popřála Lenka Balounová.